NÁMĚTOVÁ NOTAFILIE (7) Hory na bankovkách
Vedle významných osobností se na bankovkách ponejvíce setkáváme s přírodními motivy.
V předchozích dílech jsme probrali už nespočet osobností. Od politiků, vědců, umělců až po křesťanské světce. Velice vděčným námětem jsou i významné hory. Tento fenomén se nevyhl ani našim bankovkám. Už na československé pětitisícikoruně z roku 1920 můžeme spatřit památnou horu Říp. Na kterých dalších papírových platidlech nalezneme slavné hory, se podíváme na následujících stránkách.
Mount Everest
Mount Everest neboli Čomolungma (Matka hor) se nachází v pohoří Himaláje na pomezí Čínské provincie Tibet a Nepálu. Se svými 8848 m n. m je nejvyšší horou světa. Název získala na památku slavného britského geodeta George Everesta, který se v 19. století zasloužil o její průzkum. Až do roku 1852 nesla označení Peak XV. Jen málo kdo ví, že Mount Everest je sice nejvyšší, ale na Zemi i přesto existují hory ještě vyšší. Pakliže bychom totiž výšku neměřili od hladiny moře, ale od úpatí až po samotný vrchol, předstihla by Mount Everest havajská sopka Mauna Kea, která se tyčí do výše 4205 m n. m. Pokud k ní připočítáme výšku od úpatí, které se nachází na mořském dně, zjistíme, že Mauna Kea je vysoká více než 10 058 m.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 4/2017.
Jakou barvu má zlato ?
Ryzí zlato má hřejivou, bohatě žlutou barvu.
V slitinách s jinými kovy však může nabývat celé řady odstínů od bílé, přes žlutou až po červenou barvu. Zvláštními postupy však může získat i nečekanou modrou, černou nebo růžovou barvu.
Podobně jako malíř míchá žlutou a modrou barvu aby získal zelenou, lze smícháním různých kovů změnit barvu zlatého šperku. Přidáním mědi získává barva zlata červené tóny, stříbro a některé další kovy ji mění k bílé. Tím se ale snižuje ryzost zlata a mění se i jeho fyzikální vlastnosti.
Červené zlato – červený odstín se získává přidáním mědi. Čím vyšší je obsah mědi, tím nižší je tvrdost slitiny, což někdy bývá na závadu pevnosti zlatnického výrobku.
Zelené zlato – slitina zlata se stříbrem nebo s kadmiem. Odstín zelené je ovlivňován množstvím stříbra ve slitině.
Modré zlato – slitina zlata s ocelí, obyčejně v poměru 18:6. Zvláště v Evropě byl tento odstín zlata oblíben v 19. století, kdy do módy přišly ocelové šperky. Tumbagu – slitina zlata a mědi v poměru 4:1. Vyniká nízkou tavitelností a větší tvrdostí než jiné slitiny zlata a má matný lesk bronzu.
Purpurové zlato – tak se nazývá slitina zlata a hliníku obyčejně v poměru 18:6. Jeho barvu nelze označit jako čistě purpurovou, spíše se podobá bronzu se švestkově modrým nádechem. S purpurovým zlatem se veřejnost seznámila poprvé v roce 1937.
Bílé zlato – je slitina zlata s kovy, které ho intenzivně odbarvují, takže slitina nabývá čistě bílé barvy, je naprosto stálá na vzduchu a dá se vyleštit do vysokého lesku. Nejintenzivněji odbarvuje zlato nikl a paládium. Zřídka se přidává do slitin bílého zlata rhodium, měď a zinek. Bělozlaté slitiny jsou známy od počátku 20. století, nenašly však zpočátku ve zlatnictví oblibu, díky své tvrdosti byly spíše používány v hodinářském průmyslu jako slitiny ložiskové a pružinové. Dalším výzkumem byly získány slitiny vhodné i pro klenotnictví, zvláště jako náhražka platiny k výrobě klenotů. Bílé zlato se rozezná od platiny lučavkou královskou, která na zkušebním kameni vryp bílého zlata okamžitě rozpustí.
