Česká mincovna v Jablonci bude mít nového majitele.
Na smlouvách o prodeji více než devadesáti procent akcií společnosti Jablonex Group, se stále pracuje.
Jablonec n.N. -
Česká mincovna přitom není státním podnikem jak se mnoho občanů stále domnívá, ale stejně jako jiné subjekty, které razí medaile je v soukromém vlastnictví. Patří do skupiny Jablonex Group.
Jablonex Group vznikl před čtyřmi lety fúzí několika větších firem na Jablonecku. Proto budou majitelé prodávat společnost jako celek, ne po jednotlivých provozech či divizích.
O prodeji akcií největšího českého vývozce skla a bižuterie Jablonex Group, s 1800 zaměstnanci a ročním dvoumiliardovým obratem, rozhodlo vedení loni v srpnu. Součástí prodeje skupiny tedy je i prodej České Mincovny, kde se razí všechny české mince a významná část produkce českých medailí z drahých kovů.
Nový majitel akcií měl být původně znám v polovině, poté na konci ledna. Jednání o prodeji však nadále probíhají. V této souvislosti se očekávají možné potíže skupiny slovenských investorů, která o nákup Jablonexu projevila zájem se získáním úvěrů pod vlivem současné hospodářské krize. Většina bank dnes s poskytnutím úvěrů váhá a vyhlídky sklářského průmyslu na získání bankovní podpory obecně jsou velmi nízké.
Prodej skupiny včetně České Mincovny organizuje společnost Pricewaterhouse Coopers.
Ve stínu otce vlasti Čeští Lucemburkové na litých a ražených medailích
Ze všech panovnických dynastií formujících české dějiny, vydali jen Lucemburkové osobnost, která spolehlivě zastínila všechny ostatní.
Ke Karlu IV. vzhlížely už generace obrozenců. Jeho vysoká prestiž přetrvala až do současnosti a tak se uplatňuje třeba i v dnešních soutěžích popularity historických osobností. Právě proto by mohlo být zajímavé podívat se na jeho příbuzné, kteří stojí na méně osvětlených místech.
Když smrtí Václava III. roku 1306 skončila v Českém království sága Přemyslovců, vystřídala je cizí dynastie, Lucemburkové. Sňatkem Elišky Přemyslovny a Jana Lucemburského se oba rody příbuzensky propojily. Jejich střídání tak proběhlo organicky a vcelku pokojně, když uvážíme, jaká krveprolití v takových situacích často nastávají. První Lucemburk na českém trůnu se z nevýrazného mladíka časem profiloval jako postava evropského formátu. Jan Lucemburský, ve své vlasti dnes známý jako Jan Slepý, má u nás několik zjednodušujících charakteristik. Podle osobního založení je možné jej vnímat jako vychytralého diplomata, lehkomyslného marnotratníka, nebo jako dobový prototyp rytíře. Když přehlížím své četné realizace, které jsem mu věnoval, je jasné, že jsem preferoval posledně uvedenou charakteristiku. Výjimkou není ani litý medailon s portrétem, který jsem v osmdesátých letech dělal jako model pro ražbu, o níž tehdy ovšem nebyl zájem. Druhá strana je věnována Janovu mládí na lucemburském hradě Bock. Také mé další lité práce, Janovi zasvěcené, se točí kolem jeho rytířských cest po Evropě a smrti v bitvě u Crécy. Kulatému výročí této bitvy je věnovaná ražba z roku 1996. Motiv z Janovy pečeti se ještě podařilo v devadesátých letech uplatnit na jedné medaili Armády ČR, kam jako součást našich nejlepších vojenských tradic určitě patří.
Dolnobavorská vévodkyně Markéta Lucemburská, jejíž medaili mi letos zadala Pražská mincovna, patří k Janovým dětem. Sourozenci slavného Karla IV. (křtěného jako Václav), měli také dramatické osudy a Markéta to svým životem naplňuje. Když zemřel její manžel roku 1339, upadla do nemilosti císaře Ludvíka, nepřítele Lucemburků, který jí pak v Bavorsku znepříjemňoval život, jak mohl. Nakonec se vrátila do Prahy. Přípravy na další dynastický sňatek s polským králem už Markéta Lucemburská nepřežila a zemřela jen dva roky po svém manželovi.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 5/2013
